DIVOKÉ LÉČIVKY
Víte jaká je výhoda starých nemoderních květy posetých zahrádek? Mohou na nich růst „divoké léčivky“, o kterých mnozí ani nevědí, nebo je považují za obyčejný plevel a bezhlavě je likvidují.
Jsem jednou z těch šťastných, co se po celém dni v práci může kochat zelení na zahrádce, která květy jen hýří. Společně s mou mamkou máme dle mého názoru krásný zvyk. Vždy, když se chystáme dát naší zahrádce jakousi fazónu pomocí sekaček na trávu, vezmeme nejdřív misky a jdeme sesbírat léčivky. Nevěřili byste, kolik se jich nasbírá a na co všechno jsou dobré. Byla by věčná škoda je ledabyle posekat a nechat bez užitku zetlít na kompostu.
Některé z nich jsme jedli už jako děti. Vzpomínáte, jakou parádu udělala čerstvě utržená sedmikráska chudobka na našich dezertech vytvořených z písku a hlíny? Stejně dobře může posloužit jako dekorace opravdových salátů zeleninových nebo ovocných. Sušenou sedmikrásku pak oceníme především na přípravu čaje, který může mírnit kašel. Sedmikráska obsahuje třísloviny, hořčiny i vitamin C. Kombinace těchto složek může posloužit k pročištění organismu. U salátů ještě chvilku zůstanu. Dnes je velice moderní přidávat do jídel jedlé květy. A co byste řekli na listy pampelišky? Mají sice nahořklou chuť, za to však skvěle podporují trávení. Z květů dětem upleťte věneček do vlasů. Když jich budete mít víc můžete si připravit sirup neboli pampeliškový „med“.
Moje babička dělala vždycky ty nejlepší prskance (neboli bramboráky). Přidávala do nich čerstvé kopřivy. Účinky a využití tohoto dotěrného žahavého plevele jsou sáhodlouhé. Přes čaje, tinktury, umývání vlasů, koupele nohou až po využití v kuchyni. Mladé listy kopřivy také obsahují hořčiny a třísloviny, vitamin C a B2. Na zahrádce je sbíráme zásadně před květem, ale dá se sbírat i déle. Pro pozdější využití ji sušíme ve stínu a na průvanu, aby neztratily své léčivé látky a nenapadla je plíseň (stejným způsobem sušíme i ostatní bylinky). Pokud se vám zadaří a kopřiva vás při sběru popálí, stačí žahnuté místo potřít chladivou směsí éterického oleje z MÁTY PEPRNÉ a rostlinného oleje.
V našem trávníku se občas vyskytne i hluchavka bílá, jejíž sušený květ v čaji napomáhá vykašlávat hlen. Stejně dobře působí i jitrocel!
Téměř neznámý, a tak trochu ošklivý vzhledem i názvem je i ptačinec žabinec. Přitom je bohatý na vitamin C a E. Skrývá v sobě dokonce i karoten, hořčík a draslík. Ani popenec břečťanolistý nelichotí lidskému oku, za to detoxikuje játra a působí protizánětlivě. Bohužel má kromě hořké chuti ještě jednu velkou nevýhodu… jakmile se objeví, horko těžko se s ním bojuje, aby zase zmizel. Nám se ho přesvědčit k odchodu ještě nepovedlo.
Naprostou peckou jsou pak mladé listy jahodníku a samozřejmě i plody. Pokud mluvím o jahodníku, mám na mysli lesní jahody, ne šlechtěné odrůdy. Běžně jahodníkové listy a plody používáme na ochucení vody. Když k tomu přihodíte ještě květy z černého bezu, výsledkem bude naprosto luxusní nápoj. Navíc neznám lepší čaj na pocení než ten z černého bezu. I tento keř je hojně odstraňován ze zahrádek a nahrazován jinými okrasnými dřevinami.
Věřte mi, nejsem žádná bába kořenářka. Nenosím pletený přehoz přes ramena, bojkotuji čepice a teplé ponožky a do kristových let mám ještě poměrně daleko. A i když je to možná pro někoho nemoderní, tak si čas od času vezmu zavařovací sklenici, natrhám do ní naše milované „divoké léčivky“, zaliji je horkou vodou a spokojeně si vychutnávám ten nejchutnější čaj. S každým douškem vím, že mi moje tělo děkuje. Kromě toho je to úžasný relax… chodit bosky po zahradě s herbářem a zkoumat každou rostlinku. Pokud máte možnost, zkuste si nasbírat vlastní „lékárnu z divokých léčivek“. Je to daleko lepší než pak narychlo kupovat bylinkové drtě, které ve většině případů připomínají smetí.
Zkrátka aromaterapie se skrývá všude. Můžeme si ji dopřávat v podobě čerstvých či sušených léčivek a bylinek, nebo v éterických olejích získávaných z nich.
Iva Šimonková
