Příroda je velice moudrá a my se od ní můžeme pouze učit a inspirovat. Stejně tomu je i v boji s plevelem. Když se nad tím zamyslíte, tak v naší volné přírodě (vyprahlé pouště orientu nepočítám) neexistuje přirozeně holý kus neporostlé zeminy. Pokud v přírodě dojde k nějaké živelné pohromě, která naruší původní strukturu půdy, příroda okamžitě zakročí a začne ji rychle pokrývat plevelem, který funguje jako jakási náplast na otevřenou ránu.
Proč k tomu vůbec dochází? Protože ničím nepokrytá půda se rychle přehřívá, ztrácí živiny i vláhu. Tím dochází také k úbytku přirozených půdních bakterií a živočichů. Taková půda je pak neúrodná, a to je víc než nežádoucí.
Stejně to funguje i na našich záhoncích, které do úmoru plejeme. Proto zkušení zahrádkáři používají přírodní mulč různého druhu, kterou pokryjí vypleté záhony. Mulčová pokrývka převezme funkci plevele, ale přitom nezahubí pěstované rostliny. Díky mulči se půda zbytečně nevysušuje, naopak zadržuje vláhu. Chráněni jsou i přirozené bakterie a živočichové. Bohužel mulč je dobrým útočištěm pro slimáky. Proto je dobré podporovat přirozené slimáčí predátory, jako jsou ježci, ptáci i šneci.
Nejlepší na tom je, že existuje řada typů mulče, které jsou běžně dostupné. Využít můžete například spadané listí, slámu, seno nebo štěpku z listnatých stromů.
Asi nejpoužívanějším mulčem je sláma, která je lehce dostupná a navíc výborně udržuje vlhkost. Pokud máte lepší přístup k senu, můžete využít i to. Nevýhodou senové mulče je, že obsahuje spoustu semen, která další rok vyklíčí. Pokud tedy už nyní víte, že příští rok budete záhon využívat pro pěstování rajčat nebo jahod, použijte raději slámu.
U spadaného listí jen dejte pozor na to, z jakého stromu listí pochází. Problémové je například ořešákové listí, které obsahuje látky zpomalující růst, proto není vhodné třeba na zeleninové záhonky. Podobně je na tom dubové listí, obsahující velké množství tříslovin, které mohou nepříznivě ovlivnit složení půdy.
Další kapitolou jsou dřevěné štěpky. Pro mulčování záhonů se využívá pouze štěpka z listnatých stromů, protože štěpka z jehličnanů výrazně ovlivňuje kyselost půdy.
Možná jste u někoho viděli travní mulč (nadrobno posekanou trávu). Ta je také vhodná k pokrytí záhonků, ovšem pouze v případě, že použijete jen slabou vrstvu nebo ji smícháte s jiným typem mulče (např. se suchým listím nebo štěpkou). Vysoká vrstva mokré samotné travní mulče může rychle plesnivět.
Pro omezení růstu plevele ve skalkách se hojně využívá anorganický typ mulče (kačírek, štěrk, …), který plní svou původní funkci a navíc slouží jako dekorační prvek. Odolné druhy plevele si však s tímto typem mulče hravě poradí a rychle jím prorostou.
Stejný problém nastává při použití umělých materiálů, jako jsou netkané textilie. Z vlastní zkušenosti vím, že plevel textilií časem proroste nebo vyroste přímo na ní. Když pak chcete plevel vytrhnout, vytáhnete ho i s částí textilie, a to je opravdu pro zlost. Proto jsem od tohoto typu ochranu rychle upustila. Další nevýhodou je, že se jedná o plastové materiály, které se nerozkládají.
V posledních letech je také v oblibě takzvaný živý mulč. Pro tento účel se využívají nízké plazivé trvalky, které pokryjí velkou plochu zeminy. Tento druh mulče se ale využívá u stálých a předem rozplánovaných zahrad, kde rostliny nemění stanoviště každým rokem. Živému mulči totiž nějakou dobu trvá, než danou plochu celou pokryje.
Jako poléhavý živý mulč se využívá:
PRO SLUNNÉ STANOVIŠTĚ: mateřídouška (Thymus serpyllum), kakost krvavý (Geranium Sanguineum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), pomněnka (Myosotis sylvatica)
PRO MÍRNĚ SLUNNÉ STANOVIŠTĚ: rdesno příbuzné (Polygonum affine), tařice skalní (Alyssum saxatile), dobromysl obecná (Origanum vulgare)
PRO STINNÉ STANOVIŠTĚ: barvínek (Vinca) – pozor, velice invazivní, violka vonná (Viola odorata), sasanka hajní (Anemone nemorosa)
Iva Šimonková
